Istanbul - Slizounův svět

Přejít na obsah

Hlavní nabídka

Istanbul

Turecko 2015

Cestujeme ve dvou na dvou motorkách já, BMW K1200R 2006 a Jirka BMW K1200RS 2004.

Spíme kde to jde, pod širákem nebo ve stanu. Nejsme milovníci památek a podobných záležitostí, zajímá nás cesta v krajině jako taková a dobití zvoleného cíle. Na motorce za sebou mám expedice: (Slovensko Dukla 2000,  Itálie 2001, Monte Carlo 2002, Portugalsko Porto 2003, Německo Elefantentreffen leden 2006, Pobaltí 2006, Velká Británie Stonehenge 2013, Norsko Nordkapp 2014)

Den 1. -  pondělí  6.7. 2015 - Česko - Slovensko - Maďarsko

Sraz máme u pumpy na 33.km D1 v 16:00, je vedro jak kráva a pumpa je kvůli bourání nějakýho mostu z dálnice nedostupná. Jedu dál a tak si říkám, že nám to pěkně začíná …. :-).
Beru další pumpu a vyhlížím kdy přijede Jirka. Je to chytrej kluk, takže mu došlo, že asi nebudu s motorkou přeskakovat svodidla a v pohodě mě vypátral. Je fakt hic a v motooblečkách je to ještě lepší. Doplňujeme tekutiny, plán je dojet někam k Budapešti.
Jedeme svižným tempem a při tankovaní si tak nějak říkáme jak to pěkně ubíhá, ale co čert nechtěl, u Gyeru za pumpou jsou takový krásný lavičky a pobíhající krysy. Na chvilku se tu občerstvujeme až je z toho hodinka. Další pumpa :-), další vedro a Jirka, protože má dvě karty co vypadaj stejně, ale maj jinej pin si jednu blokuje. No co, má ještě jednu. Zhruba ve 2 hod. se ubytováváme za Budapeští vedle kukuřičnýho pole. Dokonce žeru i kukuřici, asi jsem unavenej :-). Kolem třetí zalejzáme ke spánku a tak ještě půl hodinky jsou slyšet zvuky messengeru, facebooků, viberu, icq, watsuppu a podobnejch nesmyslů, což se vlastně dělo prakticky každej večer po zalehnutí :-) :-).

Najeto:  569 km,  GPS: 47.2085304,19.3958549

Den 2. - úterý  7.7. 2015 - Maďarsko - Srbsko - Bulharsko

Vstávám v 7:00 je mě kupodivu dobře. Balení nám jde nějak z těžka a nikomu se nechce navlíkat do hadrů. Nakonec kolem 9:45 a krásnejch 35C vyrážíme přes Srbsko směr Sofie. Cesta ubíhá klasicky, každejch cca 200 km pumpa, nebo dřív podle žízně a tu teda máme. Co se dá předjet, předjíždíme. Kolem 20:00 začínáme hledat místo na spaní. Jsme v  údolí, kde je asi milion jakýsi havěti, která sice nekouše, ale je jí tolik, že přes to není vidět. Tak tady spát fakt nebudeme. Něco do sebe hážeme k jídlu a jedeme dál, spánek počká :-). Kolem 22:00 jsme  na Srbsko - Bulharskejch hranicích. V 0:15 u pumpy před Sofii čerpáme energii na vyhledání noclehu.  Jirka si zablokoval i druhou platební kartu, takže za něj platím palivo a řikám si co bude až si jí bloknu i já :-). Projíždíme Sofií a i v tento čas tu na chodníku postávají pěkný mladý slečny v minisukních, asi chtěj někam svést :-) :-).  V 2:30 nalézáme na kopci vcelku dobrej plácek. Snad jsme dostatečně daleko od smečky toulavejch psů od přeplněnejch kontejnerů asi 2 km od nás. Ikdyž v těchto končinách už jsou toulavý psi všude a odpadky taky...Při parkování se mě rozsvěcuje kontrolka motoru. Jsem v klidu do rána se to samo dá do kupy, dyť je to BMW :-)

Najeto: 785 km, GPS: 42.5375938,23.6663742

Den 3. - středa 8.7. 2015 - Bulharsko - Turecko

8:00 vylejzám ze stanu a je jasný, že dneska bude slunce grilovat co to jde. Plán je dojet do asijské části Istanbulu a tam přenocovat. Neochotně na sebe oblíkáme kůži, která na spocený tělo nejde natáhnout a začíná po dvou dnech docela smrdět, ale co, jak se zpívá v jedné písničce “zvyk jsem si a je mi fajn”, stejně to bude do konce expedice jen horší tak co :-).
Obě BMW zachrochtaj a jedem. Koukám že, kontrolka svítí pořád, rychlá oprava vytočením do maxima nepomohla, ale vypnutí a zapnutí zapalování už jo :-).
Cesta Bulharskem probíhá celkem v klidu. Hele, dochází mě benzín, musíme k pumpě, ale jako na potvoru tu maj stolečky, židličky a plnou lednici něčeho na osvěžení …. . První bloklá karta se dala do kupy. (Po telefonu s bankou jsme chytřejší, na 24hodin kartu stopnou a pak zase pustěj).  Kolem 14tý hodiny přijíždíme na hranice s Tureckem, je tu fronta aut a žádnej stín. Přechod se skládá asi z 5 ti kontrol kde pokaždý chtěj něco jinýho. Máte sebou nějaký alkohol? Ani ne. Tak otevřete kufry. A jejej, hned navrchu 0,5 Plachetnice, celník to chvilku prohlíží, ale pouští nás dál. Poslední kontrola  je jen  nějaká platba ohledně tureckejch dálnic. Jirka jede první. Motorky to maj v Turecku zadarmo, ale bystrá slečna za okýnkem s tím má dost problém, evidentně neví jak má situaci vyřešit. Na hranicích se pečeme na slunci přes hodinu a jen málo co by nám zvedlo náladu. Ale zvedlo, poté co si Šeherezáda  v okýnku asi 100x prohlídla Jirkův pas, techničák, zelenou kartu, přišla otázka za všechny prachy. Vy jste z Kanady??  Odpověď ne jsem z ČR. Aha :-). To jí asi udělalo dobře a Jirku pouští na turecké území. Já už projíždím bez zdržení. Ze samé radosti si po chvíli jízdy sedáme v motorestu na zahrádku a chceme točený pivo. Číšník nejprve jako, že nerozumí, když ho častujeme výrazama jako beer, cerveza, pivo a tak, tak se začne omlouvat, že máme smůlu, že prej nějakej Ramadám (co nám je do toho) :-). Dáváme si kolu a trochu nás děsí kam, že jsme se to dostali. Přijíždíme do Istanbulu, no přijíždíme? Istanbul je fakt dost velikej a než se dostaneme k mostu přes Bospor jedem tak 30km zácpu. Auta jsou úplně mrtvý, motorky jsou na tom líp, jezděj tu v takovým úzkým odstavným pruhu, žádnej fofr, ale aspoň to jede.
U mostu děláme fotky a pronikáme do Asie. V krámu, kde chceme nakoupit místní pochutiny ani stopa po alkoholu, číšník fakt nekecal, prostě všechno asi schovaný. Jirka kupuje něco s názvem cola turka a jedem někam bydlet. Ještě za světla kolem 21:30  parkujeme v lese a já si řikám, to je fajn konečně se vyspíme…. Situace se ale vyvíjí trochu jinak.... načali jsme Rum. V půl pátý ráno, (zase světlo) si tak notujeme že Asie je sice pěkná, ale všechno jsme sežrali a vypili, měli bysme jít asi spát. Chvilku po pátý uleháme kupodivu bez pípání mobilů.

Najeto: 575 km, GPS: 41.0538368,29.301981

Den 4. - čtvrtek 9.7. 2015 - Turecko - Bulharsko

Chtěl jsem spát :-(  těsně před osmou mě probouzí volání přírody, paráda.
Poklízim bordel kolem motorek, probouzim Jirku, dělám kafe a kolem 9tý vyrážíme z5 do Evropy. Cesta přes Istanbul je stejně pomalá jako včera, akorát je větší vedro (po celonoční plavbě je to mnohem větší potěšení). Za městem lezem do moře, je sice plný řas, ale hygiena musí bejt, takže nám to nějak zvlášť nevadí. Ven z Turecka do Bulharska nás pouštej už v pohodě, jedem směr sever. Cesta ubíhá pěkně, občas pumpa, občas Zagorka na bolest hlavy a tak. Chtěli jsme dojet až do Rumunska, což se nepovedlo. 23:30 rozbíjíme tábor na vcelku pěkném místě mezi polem a lesem. Pípání facebooku, sms atd. a za chvilku jsme tuhý.

Najeto: 574 km, GPS: 43.474678,25.7640381

Den 5. - pátek 10.7. 2015 - Bulharsko - Rumunsko

7:30 káva, balení, nadávání na smradlavou kombinézu. Oprava Jirkova držáku na kufr co sebou při jízdě trochu mele a hurá do Rumunska. Přes Dunaj vede mezi Bulharskem a Rumunskem most Přátelství postaven v roce 1954, který je na zdejší ekonomické poměry opravdu dlouhý (2800m) a opravdu už má něco za sebou. Na mostě mezi autama balancují dělníci co se snažej most nějak držet v provozu. Za chvilku jsme v Rumunsku  a jedem se do místního Kauflandu najíst. Rozdíl mezi Rumunskem a Bulharskem nějak není moc poznat,  toulavý psi a tu a tam někdo pálí před domem odpadky. Začíná pršet. V mapě najdeme okruh kolem Bukurešti, zdá se ok. Slejvák jak kráva, okruh není okruh, ale jen okreska, na který je pomalu popojíždějící kolona s Rumunama za volantem a ty jsou ohleduplnost sama. Předjíždíme zprava, zleva, prší, Jirka přede mnou nemá navigaci a mě začíná chcípat motorka. Střílí do vejfuku, kontrolky blikaj a za chvilku musíme odbočit, paráda. Držím plnej jinak to chcípne a s vypětím všech sil ho dojíždím a  zastavuju, snažim se říct, že jako jedem, že jak to chcípnu už to třeba nechytne a že německá kvalita začíná pokulhávat, stejně mě neslyší protože to  pořád tůruju :-), ale nějak chápe že má jet radši za mnou. Občas jedu na míň válců, motor střílí do vejfuku, palubka na mě něco německy a přemejšlím o tom zdali namontovat laďák na takhle dlouhou cestu byl dobrej nápad a o tom jak ze svodů budu vyndavat sondu a zkoušet ji oblbnout  :-). Zastavuju u dle vzhledu “kvalitní” pumpy a doufám, že je to jen nekvalitním benzínem a motorka si s tou zdejší štávou jen nedokáže poradit. U pumpy beru čerstvý palivo, nechávám stroj odpočinout a pod přístřeškem s něčím na osvěžení konzultuju s Jirkou závadu. Ty vole leješ tam naftu?  Z vejfuku ti jdou saze, bordel to dělá větší než to dělalo a smrdí to víc než skládka co hořela před Istanbulem….. To víš BMW :-)....
Startuju a motorka je jak vyměněná, palubka ok, zátah ok tak nevím. Jedeme za Karpatama to znamená blíž k Moldávii. Hlavní cesta je tu překvapivě rovná a pěkná. Skoro v každé vesnici naměřej rychlost. Mezi vesnicema, ale  jezděj všichni dost rychle, jedeme rychlejc, to je jasný. Dáváme pár zastávek a hledáme místo na spaní. Teplota klesá. Rumuni nezklamou, jedem po polní cestě směrem k lesu, proč se na poli válej gramofonový desky nevim, proč v lese kde nikdo není je hromada pet flašek nevim, jinej kraj hold.  Kolem 22 uleháme, neprší, ale schyluje se. Odněkud se k nám line zvuk zpěvu asi z cikánskýho mejdanu, možná se na nás přijdou v noci podívat. Stany máme vedle sebe, můžem se bavit přes tropiko, ale proč to dělat, když si mezi sebou mužeme chatovat na FB nevim :-)

Najeto: 461 km, GPS: 46.8546219,26.7986145

Den 6. - sobota 11.7. 2015 - Rumunsko - Ukrajina

Vstávám v 7:00. Noční návštěva místních domorodců se nekonala motorky jsou ok. Kafe, balení, nadávání na smrad z kombi, zkoumání gramofonových desek a v 9:30 vyrážíme směr Ukrajina. Cesta v pohodě, občerstvení taky. Nějak po poledni přijíždíme na Ukrajinsko - Rumunské hranice. První kontrola, dvě vojačky v maskáčích, jedna se samopalem, druhá jen kvér za pasem. Chtějí pas a vyplňují cosi na papírek, kterej nám dávaj, jeďte  na další stanoviště. Docela jim to v těch hadrech slušelo. Zastavujeme na klasický celnici, která už něco pamatuje a je to tady takový vojenský, jak v kasárnách. Bílé obrubníky, většina celníků v maskáčích s flintou přes rameno. Asi maj důvod se takhle parádit když na východě maj válku. Mám chuť si to tady vyfotit, ale přeci jenom by to asi nebylo vhodný a měknu. Přichází k nám takovej nekňuba oblečenej do něčeho černýcho. Z počátku si myslim, že je to nějakej zametač. Ptá se: odkud jedete. Z Istambulu. Jeho otázka zdali vezeme hašiš nás oba upřímně rozesmála, ale jeho evidentně ne. Teprve teď si všímám, že to asi není uklízeč, když má za pasem pistoli a zrovna si myslí, že buď něco vezeme a nebo už jsme to vykouřili, když se tak řechtáme… Takže otevřete zavazadla: koukne dovnitř a ani se v tý směsi špinavýho čehosi jako ponožky, drobky a nářadí nechce moc hrabat. Následuje hledání
VINU, na mojí ho nemůže najít a nakonec se spokojí jen s nalepenou samolepkou na který vin je. U Jirky je úspěšnější a nachází číslo motoru, na chvíli celníkovi jiskřej oči jak Jirku má na lopatě a jak je teda dobrej, po chvilce dohadovaní, kdy se Jirka drží aby mu nenadával do debilů, celník pochopil, že debil je, že sice našel nějaký číslo, ale ne rámu, ale motoru, který je jiný a tudíž musí hledat dál. Po chvilce to vzdává a posílá nás do další budky, kde chtěj onen papírek a znova doklady atd. Jsme na Ukrajině. První dojmy, hm všechno je tu tak nějak opuštěný, parkoviště veliký, cesta by mohla bejt lepší. Čím dále jedeme od hranice tím je cesta horší. Přijíždíme do města Chernivtsi. Čas se tu zastavil, baráky neudržovaný a všechny Žigulíky od nás jsou tady. Než někdy začnete nadávat na silnice, doporučuju si zajet na Ukrajinu. I ta nejhorší silnice co u nás je, je pořád lepší než co je tady. Ve městečku Goroděnka stavíme v místím krámu, zboží tu maj hodně a dá se platit kartou. Chlaďáky na limonády narvaný, ale vypnutý takže sloužej jen jako police. Nakupujeme za opravdu lidové ceny a protože máme hlad, hned před krámem konzumujeme místní pochutiny. Večeři nám zpříjemňuje místní strejc, co se vypotácel z nálevny od naproti a chtěl si s náma pokecat, ale byl tak zlitej, že se vždy jen nadechnul k nějakýmu slovu a to jaksi nikde, po 20 pokusech se odkolíbal kamsi. Silnice jsou jedna velká díra a ani na motorce se jim nedá vyhnout. Na druhou stranu maj ukrajinci v každé vesničce kostel s pozlacenou střechou a když už nevědí co by, tak si stavěj pomníčky k čemusi s umělějma kytkama. U jednoho a je jich tu fakt hodně, postavenýho v roce 2000 k 2000. výročí narození Krista se prostě musíme vyfotit. Pomalu se začíná smrákat, jedu první  rychlostí do 30km/hod  víc to prostě nejde a hledám nocleh. Koukam do zrcátek, Jirka nikde a jejej copak? Otáčím se a hledam pro změnu Jirku. Stojí vedle kostelíka sv. Kosmy a Damiána ve městečku Chodoriv a něco na mě gestikujuje. Zastavuju a vidim :-). Držák zadního kufru ukrajinský silnice prostě nepobral a prasknul. Chvíli dumáme jak to opravit. Nakonec kufr pomocí gumycuku vážeme na místo spolujezdce a vše je ok. Ukrajinci jsou vstřícný, jeden nám chce pomoct a další zase chce, aby sme svezli jeho holku, bohužel jen na motorce :-), byla docela pěkná.
Po chvilce jízdy nacházíme fotbalové hřiště, kde rozbíjíme stany. Teplota klesla na 8C, je potřeba se něčím zahřát. Místní vodka je tu levná a dobrá. Levný je tu vlastně všechno (benzín 20kč, Marllbora 20Kč atd). Děláme si menší piknik na lavičce pro diváky a kolem půlnoci zalejzáme do stanů.

Najeto: 443 km, GPS: 49.3578071,24.0498829

Den 7. - neděle12.7. 2015  - Ukrajina - Polsko - Česko

Vstáváme v 6:30 je vcelku kosa. Káva, balení, nadávání na smrad a ukrajiský silnice.
Domlouváme se, že bysme to dnes mohli dotáhnout domů, nu uvidíme.
7:30 odjíždíme směr Polsko. Jelikož je neděle tak ve všech vesnicích probíhá bohoslužba a všichni jsou tu vyšňořený a jdou do kostela. V 13:00 jsme na hranicích s Polskem.  141km nám trvalo 5,5 hodiny žádná zácpa nikde nebyla, prostě rychlejc to nešlo. Než jsme projeli do EU trvalo to ještě déle než do Turecka nebo Ukrajiny. Při čekání ve frontě nás pobavil Polák na nějakým chopperu, co při předjíždění fronty nezvládl manévr a řachnul to do stojícího auta. Chvilku se dohadoval s řidičem, hadrem mu vyleštil blatník a předjížděl dál. Dle jeho chovaní to vypadalo, že má v sobě slušnej materiál. Několik kontrol všeho. Ale stejně jsem z Ukrajiny propašoval 3x cigára a 1x balíček gorbáčiků jsem prostě pašerák :-). Konečně Polsko. Krásný nový dálnice, kde se může 140km/hod,  takže ta 180tka byla tak akorát. Už se vidíme doma ve sprše a normální posteli, jedem co to dá. Poslední společná fotka u Naháče na D1 a v 23:10 jsem doma.

Najeto: 986 km

Celkově najeto cca 4400 km +- navigace i motorka ukazujou něco jinýho

Navštívené státy:
Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Bulharsko, Turecko, Rumunsko, Ukrajina, Polsko

Teplotní rozsah: 8 až 35 C

Spotřeba obou strojů kolem 6,5l/100km

Závady:
BMW K1200R 2006: Nevypíná brzdový světlo, což má za následek občasný vypnutí ABS a pak to “jinak” brzdí (blblo to už loni, ale nějak jsem se k tomu nedostal no  “zvyk jsem si a je mi fajn” :-), Závada motoru asi benzínem, samo se opravilo, z motorky ulítnul kryt na ložisko co je na kardanu, z bundy mě odlítnul titanovej protektor, Jirka ho viděl prej někde v Polsku :-)

BMW K1200RS 2004: Zadní světlo někdy svítí někdy ne (blblo to už loni, ale ani Jirka se k tomu nedostal :-), Ulomenej držák na kufr.

Když dopisuji tyto řádky je to jako bych tam znova byl a chtěl bych bejt.
Děkuji Jirkovi za skvělou společnost na expedici a už se nemůžu dočkat na příští rok, to máme v plánu přitáhnout za motorkou domů Lochnesskou příšeru….

Ahoj Sliz a Jirka  

Všechny fotky  tady, video vzorku ukrajinské silnice tady a tady



 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky